Základní charakteristika
Přírodní park Horní Berounka vznikl dle nařízení o zřízení přírodního parku Horní Berounka, který vydaly příslušné okresní úřady - OÚ Rokycany, Plzeň-sever a Magistrát města Plzně, příslušně podle § 77 odst. 3 zákona ČR číslo 114/1992 Sb, o ochraně přírody a krajiny. V okrese Rokycany leží na katastrálním území Bujesily, Hřešihlavy, Chlum, Kladruby, Kříše, Liblín, Lhota u Radnic, Němčovice, Olešná, Prašný Újezd, Smědčice, Střapole, Svinná, Třímany, Újezd u Sv. Kříže, Vranovice, Všenice a Zvíkovec. V okrese Plzeň-sever na katastrálním území Bohy, Borek, Břízko, Čivice, Dolany, Druztová, Chrást, Kaceřov, Kostelec, Kozojedy, Nadryby, Nynice, Planá, Rakolusky a Robčice. Na území okr. Plzeň-město v katastrálním území Bolevec, Bukovec, Červený Hrádek, Doubravka a Újezd. Přírodní park funguje prakticky od 1.1.1996. Byl zřízen za účelem vytváření a ochrany zdravých životních podmínek ekologicky stabilního harmonického přírodního prostředí a k ochraně specifického krajinného rázu se soustřednými významnými přírodovědnými a estetickými hodnotami. Cílem ochrany parku je usměrnění živelného vývoje a rekreačních aktivit a přispět k zachování této části území pro jeho přírodní a krajinné hodnoty. Veškeré aktivity je nutné usměrňovat k tomuto cíli.
Na severozápadní hranici park sousedí s přírodním parkem Rohatiny a dále s přírodním parkem Hřešihlavsko. Na severovýchodě přiléhá k chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko.
Část z oficiální zprávy ke zřízení přírodního parku Horní Berounka, obecní úřad v Kaceřově
Geologická charakteristika parku:
Kaňonovité údolí Berounky je zaříznuté v tvrdých spilitech (typ vyvřelé horniny), drobách (různorodá usazená hornina ze středně velkých úlomků) a břidlicích až do hloubky cca 35 m. Na sousedních plošinách jsou uloženy třetihorní štěrkopísky, na strmých svazích vystupují skalky starohorního podkladu. Typické je maloplošné střídání více půdních typů (tzv. soupůdí). Vyskytují se zde prameny dosud čisté, zdravotně nezávadné vody.
Klimatické poměry:
Nadmořská výška parku se pohybuje zhruba od 362 m.n.m (vrch poblíž Bukovce) do 470 m.n.m. (kopec Homouz v severovýchodní části parku). Jsou zde patrné výraznější změny v klimatu, zejména nad zvlněnou plošinou a hlubokými zářezy přítoků. Park patří do klimatické oblasti mírně teplé, suché, s mírnou zimou.
Vegetační kryt a živočišné druhy:
Hlavními dřevinami jsou borovice lesní a smrk ztepilý. Porosty na svazích patří k ukázkám poměrně přirozených lesů s převahou dubu a habru. Charakteristická je pestrost vegetačních druhů. Porosty na svazích patří k ukázkám poměrně přirozených lesů s převahou dubu a habru. Z dalších dřevin, které je možno najít v přírodním parku Horní Berounka bezesporu patří trnovník akát, modřín opadavý, dub červený. Na úpatích strání, především přítoků, lze vidět habrové lesíky, lužní lesy a četné křovinné porosty. Na místa vlhkých habřin byly vysazovány kulturní bory a smrčiny s charakteristickým bylinným patrem (bez černý, netýkavka malokvětá, hluchavka skvrnitá a další). Tyto kulturní porosty jehličnanů , které tedy nejsou lesem v pravém slova smyslu pochopitelně narušují přirozený charakter území. Lze zde najít i kulturní porosty jasanu ztepilého s masově vyskytující se kopřivou dvoudomou.
Na území parku najdeme čtyři základní typy stanovišť - jehličnatý les, údolí potoka a přilehlé stráně, lesní a lesostepní svahy. Celkem bylo zjištěno 115 druhů obratlovců, z toho asi 85 druhů představují ptáci. Z bezobratlích tu mají velký významný podíl vodní a suchozemští mlži a plži (plovatka nadmutá, škeble říční, plzák lesní, hlemýžď zahradní a další). Z členovců jsou nejvíce zastoupeni brouci( např. střevlíkovití, slunéčkovití, mandelinkovití). Z obojživelníků jsou nejvýznamnější - čolek obecný, mlok skvrnitý, rosnička zelená, skokan hnědý a další. Plazy zastupují hlavně ještěrka obecná, slepýš křehký, užovka obojková, zmije obecná. Berounka je velmi zajímavá z pohledu výskytu ptactva. Využívají ji nejen ke hnízdění, ale i jako orientační bod při migracích na dlouhé vzdálenosti. Lze zde spatřit například tyto druhy - labuť bílá, potápka malá, čáp bílý a černý, kachna divoká, volavka popelavá, racek chechtavý, lyska černá, ledňáček říční a další. Svahy hustě porostlé křovinami poskytují ideální podmínky pro hnízdění řadě pěvců - například sýkora koňadra, červenka obecná, střízlík obecný, trhlík lesní, kukačka obecná a další. Dále se vyskytují: káně lesní, včelojed lesní, krahujec lesní, poštolka obecná, velký výr, koroptev polní a další. K obyvatelům oblasti patří též někteří hmyzožravci(rejsek obecný, rejsek vodní, krtek obecný), hlodavci (myšice lesní, norník rudý, hraboš polní, veverka obecná), šelmy(liška obecná, kuna lesní, vydra říční, jezevec lesní) a dosud nezmíněné druhy(např. zajíc polní, králík divoký, srnec obecný, jelen evropský, prase divoké).